1. |
Quijotam!
05:33
|
|||
|
Když na plátně se mihotá
příběh Dona Quijota,
lidi v sále se chichotaj.
jen já syčím: “hele, ticho tam!“
Když na plátně se mihotá
příběh Dona Quijota,
jen já chápu ten jinotaj.
Tohle je příběh mýho života.
|
||||
2. |
Shití
04:23
|
|||
|
Konečně máme na sebe čas,
jak jsme si vždycky přáli.
Svět chvíli neruší nás,
jen tiše šumí v dáli.
Naprosto nebeský klid
se kolem rozprostírá.
Miláčku, nechej mě být.
Tak zkus mě lásko nenasírat!
V malém bytě zašití,
už to není k přežití.
Bez jehel a bez nití
my dali jsme se na šití.
Šiju do tebe a ty šiješ do mě.
Není úniku, jsme zamčeni v domě.
V malém bytě zašití,
dali jsme se na šití.
Životní prostor je to tak trochu ouzký,
krejčovský metr už je na malé kousky.
Bez jehel a bez nití
my dali jsme se na šití.
Šijem do sebe já i ty.
Miláčku, mohla bys prosím přestat kýchat?
Miláčku, mohl by sis už přestat hrát?
Miláčku, musíš tak nahlas dýchat?
Miláčku, moh bys mě už přestat srát?
Celý barák sténá:
„Proklatá karanténa!“
|
||||
3. |
Skřítci
04:08
|
|||
|
Kam jste mi zmizeli,
moji malí skřítci?
Kam vás lišky vzaly,
malí budulínci?
Už dlouho chodím lesem,
chodím lesem,
lesem.
Už ani nevím, kde jsem,
nevím, kde jsem,
kde jsem.
Kolem jenom stromy
a kapradí.
Není tu nikdo, kdo mi
prozradí.
Cestu ven
nevidím žádnou.
Mlha přede mnou,
mlha za mnou.
Pořád klopýtám přes bludné kořeny,
už zase klopýtám.
Kam jste mi zmizeli,
moji malí skřítci?
Kam vás jezinky vzaly,
malí pacholíčci?
|
||||
4. |
||||
|
Udatný rytíř
na rotopedu,
nocí se řítí,
cíl stále vpředu.
Cíl jeho pouti,
fata morgana,
svět se mu hroutí,
bojí se rána.
Udatný rytíř
na rotopedu,
nocí se řítí,
srdce má z ledu.
Na tisíc dílů,
nohy z olova,
kde hledat sílu
začínat zas znova.
Jeď, tak jeď!
Za zády vlci vyjí,
už se neohlížej.
Jeď, tak jeď!
Pod koly klubka zmijí
a zemská tíže.
Jeď, tak jeď!
Na nic už nečekej
a jeď si, kam chceš!
Jeď, tak jeď!
Možná, že sám před sebou
jednou ujedeš.
Udatný rytíř,
stažené hledí,
nocí se řítí,
do sebe hledí.
Za sebou spoušť
a spálená zem,
jen zmáčknout spoušť
a čert ho vem!
Udatný rytíř
na rotopedu,
nocí se řítí,
cíl stále vpředu.
Na horizontu
hvězdy už blednou,
zatím co on tu
nesmí sesednout.
|
||||
5. |
Racek a Havran
03:05
|
|||
|
U zvedacího mostu
na břehu kalné Temže
si zpíval starý racek chechtavý.
Ač neznám jeho řeč,
já z jeho hlasu poznal jsem, že
už ho na tom světě nebaví.
„Celý život v masce klauna,
za to odměna nevalná,
bída, existenční obavy.
Z páchnoucích popelnic
dojídat fish and chips,
každého ptáka časem otráví.
A pořád všemu smát se,
je těžší než-li zdá se,“
ušklíb se ten racek chechtavý.
„Kdybych na svět se měl vracet,
v rámci reinkarnace,
byl bych radši havran krákavý.“
„Být havran – nikdy víc!
To radši zbytky z popelnic!“
ohradil se havran krákavý.
„Jen se dívej, jak tu stárnu,
v zlaté kleci London Toweru,
v zajetí beefeaterů chovaný.
Ač mám tu dosti jídla,
moje přistřižená křídla
mi nedovolí rozletět se po světě.
Mohu leda blbě krákat,
čí byl tohle k sakru nápad?
To mi, prosím, někdo řekněte!“
Tak se tam ti dva přeli,
a pokud neumřeli,
hádají se spolu pořád dál.
O přetvářce a nesvobodě,
já pustil jsem je k vodě
a pak o nich v hospodě
tuhle píseň psal.
|
||||
6. |
Babí léto
05:27
|
|||
|
Sypu si popel na hlavu,
tisknu Ti ruku do klína,
tiše Ti šeptám slova o naději.
Tíží Tě žití, žití Tě tíží,
za oknem stmívá se
a podzim se blíží.
Tak zůstaň ještě chvíli,
zůstaň ještě chvíli,
babí léto.
K nebi stoupá dým z bramborových natí,
léto stoupá s ním a v mracích se ztratí.
A já chci stoupat s ním.
Na nebi jsou stíny popelavých mraků,
my střílíme z praku do papírových draků.
Třeba odletí do studených krajů.
Zpátky odletí do studených krajů.
Chybí mi tvůj dětský smích,
nešťastna bloudíš v ulicích.
Uprostřed lidí a přitom sama,
listí Ti šustí pod nohama
Ve vzpomínkách se mnou tančíš v letním dešti.
Pod stromy se válí opadané listí,
Ty ho rychle sbíráš, než to někdo zjistí
Pod stromy se válí shnilé ovoce,
já jsem z toho všeho trochu zarmoucen.
Za chvílí zas budou Vánoce.
Tak zůstaň ještě chvíli!
Zůstaň ještě chvíli!
Babí léto.
|
||||
7. |
Šedivý vlas
05:11
|
|||
|
Našla sis, lásko, první šedivý vlas,
stříbrné smítko, co z hlavy nejde střást.
Prosím, nesnaž se ho skrýt,
vytrhnout či přebarvit.
Jen ať tě zdobí
ten vlásek popelový.
Našla sis, lásko, druhý šedivý vlas,
důvěrné psaní, co poslal ti sám čas.
Píše, že nečeká, že kráčí,
tak nesnaž se ho přechytračit.
Jen ať tě zdobí
pramínek popelový.
Našla sis, lásko, třetí šedivý vlas,
možná ti přijde, že dřív všechno šlo snáz.
Věř mi, je to jenom zdání,
skryj svou hlavu do mých dlaní.
Jen ať tě zdobí
copánek popelový.
Našla sis, lásko, poslední hnědý vlas.
|
||||
8. |
Zástupy tupých
03:17
|
|||
|
Zástupy tupých jdou,
do kroku písně své zpívají.
Jdou, jedna za druhou,
k pokroku stádo své vzývají.
Pravidelné rozestupy
a úderná hesla.
Odhodlaný pohled supí,
jdou se chopit vesla.
Teď my! Teď my! Do tmy!
V zástupu stupidity
kráčet můžeš i ty.
|
||||
9. |
Starý pes
04:23
|
|||
|
Ve stínu svého kotce
hledím krotce
na misku granulí.
S pocitem lovce
číhám na pohovce
a nevím, vstanu-li.
Tak dejte mi kost!
Já s kotcem jsem srost!
S kotcem srost jsem.
Ze stínu svého kotce
hledím krotce
na feny.
Čím dál víc
podobám se fotce
svého otce,
znavený.
Tak dejte mi kost!
Já s kotcem jsem srost!
S kotcem srost jsem.
Jsem starý pes,
vajgly strkám si do kapes
a kouřím, až když se setmí.
Granule snídám,
pusu si hlídám
před svými dětmi.
Jsem starý pes,
skrz mříže rez
koukám, jak venku si toulaví psi
honí svý toulavý sny.
S kotcem srost jsem.
Rostou mi zuby moudrosti,
postím se šunkou od kosti.
Těším se z malých radostí
a s tím vším jsem zadosti.
Bez starostí.
Hostím si svoje úzkosti,
stresem se bráním lenosti.
Od žádostí se oprostím
a mou jedinou starostí
jsou moje zuby moudrosti.
|
||||
10. |
Sychravo
07:24
|
|||
|
Nad lesem stoupá dým,
upíjí z kaluží,
ztrácí se v oblacích,
do světa navrací
sychravo.
Končí se čas radovánek,
les se chystá na zimní spánek.
Štiplavý vlhký chlad
zalézá pod kabát.
Po oknech kreslí mráz.
Venku i uvnitř, v nás,
sychravo.
Na hřbitově právě začíná bál,
kdopak by se dneska kostlivců bál.
|
||||
11. |
Vločky
05:01
|
|||
|
Na svatého Mikuláše
z nebe sníh se začal snášet.
Během chvíle všechnu špínu
pěkně přikryl pod peřinu.
Mezi lidma zavládl klid,
všechno je zas, jak má být.
Na jiném teď nezáleží,
hlavně, že tak pěkně sněží.
Jen děti se ptají,
proč vločky tají.
Jen děti se ptají.
A já mlčky přemítám,
Kdy přestal jsem se ptát…
|
||||
Zbytečný luxus Prague, Czechia
V Praze usazený sextet, dříve rozverní vyznavači svérázného (tzv. neučesaného) pop-funku časem zestárli do aktuální polohy
blues-folkových vypravěčů krás i útrap života všedního.
www.facebook.com/kapelaLuxus
www.youtube.com/@ZbytecnyLuxus
bandzone.cz/luxus
... more
If you like Zbytečný luxus, you may also like:
Blue No More
by Gabriella Cohen
Ben Wheeler uses an East German synthesizer and a Soviet flanger to create hauntingly weird yet bright and open electronic soundscapes.
go to album
The latest album by the Mumbai-based pop artist hits country, folk, and pop notes.
go to album
Shock Out of Season
by Friendship
A twisting combination of synths, drums (both live and programmed), and Rhodes piano produce truly sweet DIY pop.
go to album
The Spanish artist makes lush and vivid folk music with vulnerable lyrics.
go to album
Bystander (Deluxe Digital Edition)
by Johanna Samuels
The LA-based folk singer reconciles with her past and looks to the future on her new album.
go to album
“Portraits” is a collection of expertly drawn narrative songs with sharply observed lyrics and rustic instrumentation.
go to album
Johanna Samuels writes introspective and empathetic songs that explore authenticity with lovely, low-key pop melodies.
go to album
